Makarská tvoří centrum Makarské riviéry a zároveň je považována za turistické centrum celé Dalmácie. Leží na úpatí mohutného horského masivu Biokovo v přírodním přístavu mezi mysem Osejeva a poloostrovem Sv. Petra. Historické jádro, postavené v benátském slohu s úzkými uličkami, restauracemi, kavárničkami a obchůdky, se rozkládá podél krásné pobřežní promenády, lemované staletými palmami.
Makarska je nejen městem historie, ale najdete zde také spoustu moderních staveb, od velkých hotelových komplexů až po moderní vily.
Makarská je též léčebným lázeňským střediskem. V ústavu Biokovka se léčí choroby dýchacích cest, pohybového ústrojí, degenerativní onemocnění.
Historie: Na místě dnešní Makarské stávala římská osada Muccurum, kterou zničili v 6. stol. Ostrogóti. V dalších staletích byla jednou ze základen pirátských Neretvanů, kteří se později podrobili chorvatským, resp. chorvatsko-uherským králům.
V 16. stol. dobyli městečko Turci, kteří je pak ovládali po 150 let. V benátsko-tureckých válkách se podařilo Benátčanům v 17. stol. Makarskou dobýt a stali se tu pány rovněž na 150 let. A pak už byla historie stejná jako na celém území Střední Dalmácie. Od Berlínského kongresu Rakousko, které ji ovládalo do konce první světové války, pak Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, po druhé světové válce Chorvatsko v rámci Jugoslávie.
Z doby turecké nadvlády se nezachovalo nic, ani stín tureckého stylu stavitelství.
Barokní kostel sv. Filipa Neri (Sveti Filip Neri) z poloviny 18. stol. stojí na nábřeží. Na zalesněném poloostrůvku sv. Petra (Sveti Petar) byl nedávno obnoven kostelík tohoto světce z 15. stol.
Blízko zalesněného mysu Osejava františkánský klášter z 15. - 17. stol., v něm velmi známé malakologické muzeum (Malakološki muzej) - muzeum mušlí, a v někdejším kostele pinakotéka.
Dominantou Makarské je barokní farní kostel, původně katedrální, zasvěcený sv. Marku (Sveti Marko), stojící uprostřed Makarské na pěkném Kačićově náměstí (přístupný po schodišti z nábřeží). Uprostřed náměstí je pomník jednoho z prvních chorvatských básníků 18. stol., mnicha A. Kačiće-Miošiće, který psal chorvatsky a je rodákem ze zdejšího kraje.
Ve františkánském klášteře je sbírka mušlí (Malakologické muzeum), která se pokládá za nejbohatší svého druhu na světě.
U vjezdu do Makarské ze severozápadu stojí někdejší pomník francouzského maršála Marmonta, jehož vojska za napoleonských válek obsadila chorvatské pobřeží s přilehlým vnitrozemím. Marmont pak stál v čele tzv. Ilyrských provincií, které Francouzi z obsazených území vytvořili. Po pádu Napoleona, kdy celou oblast získalo Rakousko, byl památník přestěhován z původního místa u františkánského kláštera k vjezdu do města a byl věnován císaři Františku Josefu jako připomínka jeho návštěvy Dalmácie.